Pátek
Víkend na Orlické přehradě 10 - 12.7.2002
11:20 48km Právě přejíždím most přes rybník Jordán v Táboře. Jedu po silnici č.19 směr Milevsko. Možná by stálo za to, se tu chvilku zastavit na menší koupel. Tachometr mi ukazuje 34°C na sluníčku. Milevsko - malá zastávka v bankomatu. Potom se vracím zpět na silnici č.19 směrem na Rožmitál pod Třemšínem. 16:20 90 km Žďákovský most je 543 metrů dlouhý a klene se 50 metrů nad hladinou přehrady. Prý se jedná o největší most tohoto druhu na světě. Pohled z mostu. Během focení jsem si všiml že na konci mostu je motorest. Hurá na pivo. Cestou do kempu se mi otvírají opravdu krásná panoramata. 18:10 93 km Na Velký vír mi už zbývá poslední dnešní kilometr. A to jsem si myslel, že tu bude plno a já budu muset jet ještě o kus dál. Večeře na terásce. Dnešní menu - maďarský guláš. Nebyl špatnej, ale mohlo toho být víc. Sobota 8:10 Snídaně ve stanu, protože v bufetu je ještě zavřeno. Do devíti ale čekat nebudu, přinejhorším si něco koupím cestou. Prozatím si dám jednu tuhou housku (od včerejška) a májku.
O půl hodiny později na recepci mi s přáním šťastné cesty zvedají závoru. Před Orlíkem sjíždím ze silnice do zámeckého parku.
Rodinná hrobka z dob knížete Karla III. (dostavěna roku 1864). Dominanta severovýchodní části parku a cíl hlavních promenád vycházejících od zámku. Současně s hrobkou byla vybudována také blízká hájovna pro strážce hrobky a současně promenádního hajného.
U kapličky si nechávám kolo a jdu ze skály pod ní udělat pár fotek Orlíku.
A toto je výsledek.
Zámek Orlík.
Původní historická malba.
A takhle to vypadá dnes.
120 km Další zastávka - Zvíkov.
Věž.
Detail z hradeb.
Zrovna tu natáčí Česká televize pohádku, takže dnes se musím obejít bez prohlídky.
Našel jsem pod věží prima plácek na polední piknik. Cestou jsem koupil sekanou, rajský salát, čerstvé pečivo a ledovou kávu. Při jídle jsem se rozhodl, že podniknu okružní jízdu po Orlíku parníkem, který tu má zastávku.
Kolo jsem si nechal u správce a tímto průchodem jsem se dostal k přístavišti.
Tak už jede. Víkendovej výletní parníček.
Pohled z okna parníku. Jinak musím podotknout, že výlet lodí opravdu stojí za to. I když já osobně bych si takovou plavbu představoval trochu jinak. Sedět na otevřené palubě, před sebou plzeň a tu mou obvyklou odpolední kávičku. Přece jenom sedět uvnitř to není nic pro mne.
Letecké foto Zvíkova z internetu, jen tak pro zajímavost.
Po příjezdu jsem si vyzvedl kolo. Popojel jsem ovšem jen kousek a na parkovišti u hlavní silnice ve vesnici Zvíkovské Podhradí jsem se uvelebil na terásce motorestu. Při pohledu na svítící logo Budvaru mi bylo jasný že si dám jen kafe a sodovku. Vůbec se mi nechce jet dál. Jsem dnes pěkně línej. Podle mapy to mám ještě deset kiláků do Horního Záhoří a potom asi čtyři na Podolsko, zpátky k vodě. Dnes tam budou na rybách kámoši z Vlašimi.
V Horním Záhoří zastavuju u sámošky pro pečivo a klobásy na opékání. Potom už to mám jen s kopce dolů až na podolský most. Na parkovišti před mostem poznávám bleděmodrou stodvácu. Pánové už sedí u stánku u piva. Mám prý zpoždění asi tak deset minut. Ani jsem nečekal že je potkám zrovna tady. Tím lépe. Kupuju si taky jednoho kelímáče a jdu si sednout na vyhlídku na most. Samozřejmě že pořizuji nezbytné foto i Jirkou v záběru.
Tak takhle vypadá ta vyhlídka z mostu. Ještě foto vody a jedem do kempu na pláž.