PÁTEK
Odpoledne vyrážíme směrem na Krkonoše. Hned ze začátku se vyskytnul menší problém - jak poskládat kola do aut. Ale dobře to dopadlo. Kola jsme museli nakonec rozebrat. Do budoucna si musíme pořídit držák za auto. Nakonec vyjíždíme s menším zpožděním, ale Milan to valí jako blázen. Jirka (řidič druhého auta) má co dělat, aby se ho udržel. Nedohodli jsme si totiž trasu cesty a ani nevíme na kterou chatu vůbec jedeme. To ví jen Milan. Ten před cestou pouze prohlásil "držte se mě a já vás tam dovedu".
Tak už konečně, někde tam v dálce jak ukazuje šipka se začínají rýsovat kopce Krkonoš. Milek se už uklidnil, takže mám čas ho vyfotit i s jeho "ředkvičkou". To je přezdívka jeho renaultu.
Ráno vstáváme až v půl deváté. Včera večer se "seznamovací" večírek pěkně rozjel a hlavně protáhl. Dole v restauraci na nás už čekají se snídaní. Člověk ani neví co by si dal dřív, prostě komfortní "švédské stolování". Osobně jsem se luxusně přejedl a na kolo už vůbec nemám pomyšlení. Viděl bych to tak na to, vlézt zpátky do pelechu.
Z minináměstíčka se dáváme podle cyklo ukazatelů mírným stoupáním směr Špindl.
Zhruba po omistech metrech se silnička zařezává do svahu a tak na nás čeká jen rovinka, která se lehce vlní. Pořizuju poslední foto na zamračené panorama, než vjedeme do lesa.
Asi tak po třech kilometrech narážíme na mýtinku v lese s rozcestím a k našemu překvapení i s hospodou.
Dokonce mají i otevřeno. Je rozhodnuto. Chvilku posedíme. Dáme pivko na spravení po tom včerejším bujarém večírku.
Stejně musíme počkat na ostatní, co vezou na nosičích ještě své potomky.
Zhruba dva kiláčky před Špindlem konečně na chvilku vyjíždíme z lesa. Otevřel se nám pohled zezhora na Labskou nádrž.
Naproti Hromovka.
A po dalších pár metrech je už krásně vidět Bedřichov i Špindl.
Mapka z internetu. Naše cesta vedla po žlutých šipkách.
Stojíme na cestě zhruba uprostřed sjezdovky a fotíme zezhora hráz Labské nádrže.
Lanovka.
Jirka se dal konečně přemluvit a dal se roce do focení. Ale spíš ho srali naše věčné poznámky na jeho osobu a foťák.
A toto je výsledek nazvaný "Jiříkovo zátiší".
Teráska hotelu vedle parkoviště u sjezdovky.
A venku se luxusně rozpršelo, měli jsme to jen tak tak. Je tu sice kosa, ale jsme aspoň pod střechou. Proberem jídelní lístek, nadlábnem se a počkáme až se to přežene.
Tak jsme u oběda "tuhli" skoro dvě hoďky. Jirka si totiž jako vždy a všude objednal pstruha, ale číšník na něj zapomněl. Já jsem zústal věrnej svý tradici a dal jsem si řízek a hranolky.
Po obědě nás už jen čekal sjezd do Vrchlabí na lanovku Herlíkovice. Prostě dobře vymyšlená trasa....po jídle pěkně bez šlapání jen a jen z kopce dolů. Takový pozvolný rozhejbání.
Po výjezdu ze Špindlu míjíme po levé straně Labskou nádrž. Nedalo mi to a udělal jsem pár fotek.
Tak....a začínáme sjíždět padák do Vrchlabí.
Jiříka ňák to focení chytlo.
Nó, tak Labe ještě nevypadá jakho známe.
Jéžíš ...to by bylo kamenů na zahrádku.
Jenže z okna našeho bejváku vidím nedočkavého Milana, jak už popojíždí po parkovišti.
Nedá se nic dělat a tak v 9:30 vyrážíme od chaty vzhůru na Benecko, což obnáší asi dva kilometry do kopce.
Není to tak strašný, asfaltka se pozvolna vine do kopce a Jirka si to evidentně užívá.
Konec stoupání - vjíždíme do Benecka kolem nového hotelu.
U místní sámošky čekáme na ostatní, abychom se pořádně domluvili kudy to vlastně vezmeme.
S menší přestávkou na benzině za Poděbradama, přijíždíme po šesté na chatu Rychlov. Máme to akorát, za chvilku bude večeře. Takže je chvilka na to, dát si pivko a kávu venku před chatou na terase. Celej den bylo hezky, ale teď se to začíná mračit. No uvidíme.
SOBOTA
