30.7 - 31.7 - 1.8.2004
PÁTEK Vlašim - Pacov - Kámen 47 km
18:20
Vyjíždím dost pozdě. Původně jsem hodlal vyrazit ráno kolem sedmé.
20:30
Projíždím Pacovem a už se pomalu rozhlížím, kde bych tak mohl přespat.
21:05
Končím zhruba 2 km východně od hradu Kámen.
Kousek od státovky začíná les, takže odbočuju a přes louku mířím k místu dnešního noclehu. Postavil jsem stan na kraj lesa pěkně pod stromy. Mohl jsem klidně spát pod širákem, ale člověk nikdy neví. Budu radši, když mě v noci vzbudí déšť kterej bubnuje do střechy stanu než aby mi bubnoval na nos. V půl desátý se už válím ve spacáku.
22:10 V kempu je pěknej šrumec, ale protože mám rád takovéhle prostředí, blaženě usínám.
NEDĚLE
8:30 Parádně jsem se vyspal i když se mi vůbec nechce vylézt z pelechu. Dnes se musím vrátit domů na jeden zátah. Ještě jsem nevykoukl ze stanu a už slyším sousedy vedle jak hudrujou že se to začíná zatahovat. Tak to už se mi nechce tuplem. Nakonec mi to nedalo a došel jsem si zaplavat. Pěkně mě to probralo. Sbalil jsem stan, naložil věci na kolo a hurá ke stánku na snídani. S tím počasím to nebude tak strašný, v rádiu hlásej občasné přeháňky. Ale stejně jsem vytáhl mapu a udělal přímku mezi Hejtmanem a Vlašimí. To by měla být nejkratší cesta domů.
9:45 Vyjíždím z Chlumu směr Stráž nad Nežárkou. Mraky za kostelíkem v Lutové nevěstí nic dobrého.
A taky že jo. Ujel jsem asi sedm kiláčků a za Plavskem přišel pěknej ceďák. Nic naplat schovávám se v lese. Ještě že mám sebou igelit. Byla to jen vydatná přeháňka.
Potom už to valím s větrem v zádech na Lodhéřov - Mnich - Černovice - Pacov - Lukavec - Vlašim.
SOBOTA
9:10 ......trošku jsem si přispal. K snídani mám vysočinu s rohlíkem. V deset mám zbaleno a vyjíždím.
První zastávka je doslova po pár metrech. Jdu se podívat na Kámen. Jsem tu první, takže prohlídku hradu absolvuji sám. Potom si dávám obvyklou ranní kávu dole ve vesnici a přitom koukám do mapy kudy je to nejblíže do Třeboně.
Zhruba o hodinu později ve stoupání do Mnichu dojíždím dvě cykloturistky Dášu a Pavlu z Humpolce. Jedou prý na Červenou Lhotu ( ... možná potom pokračují až do Třeboňe na rybník Svět ) a tak jsem zvolnil. Dámská společnost je holt dámská společnost.
12:30 osmdesátý kilometr ...... společně přijíždíme před zámek Červená Lhota.
Na prohlídku zámku čeká mraky lidí. Smůla. Alespoň pro mne. Nemám zas tolik času jako holky, ty mají ještě tři týdny na cestování.
No nic, prozatím jdeme do zahradní restaurace na oběd. Vzhledem k tomu že je vedro, tak si dáváme zeleninové mísy.
Po obědě se naše cesty rozdělují, holky čekají na prohlídku a já jsem parkem obešel zámek kolem dokola. Kolo mám ještě uvázané ve stojanu u restaurace. Poté pokračuju směrem na Kardašovu Řečici. Vzal jsem to přes vesnici Dírná.
Chvilku se motám po Řečici protože hledám výjezd na Cikar. V potravinách si kupuju opět dvacet deka vysočiny, tři rohlíky, citrónovou poděbradku a dvě tatranky. Mám už zase hlad, ale najím se až někde ve stínu v lese.
Za Cikarem najíždím na cyklostezku vedoucí přes CHKO Třeboňsko, které se rozkládá na ploše 700 km a od roku 1977 je začleněno do seznamu biosférických rezervací UNESCO.
Cesta vede kolem rašelinišť plných mechu rašeliníku. Tuhle žabku jsem naháněl asi pět minut, než se mi povedl pořádný snímek. Ale zepředu se fotit nenechala.
Kousek jsem popojel a už zase stojím. A to na břehu rybníka Potěšil. Ovšem kachny se daly předemnou na útěk.
Mám za sebou příjemných jedenáct kilometrů cesty lužními lesy.
Za rybníkem se dostávám opět do volné krajiny. Zdá se mi že je snad ještě větší vedro než předtím. Po pár metrech přijíždím k rozcestníku. Mám to zhruba kilák k nejbližšímu kempu.
123 km ...... kemp u řeky Lužnice a vesnice jménem Lužnice. Když už jsem sem zajel, tak si tu alespoň u stánku dám pivko. Časově jsem na tom dobře, asi to je tím že teď už to valím po rovince s větrem v zádech.
Kolem rybníka vede pěkně upravená silnička a potom široká polní cesta.
Dnes už na delší prohlídku nemám náladu. Na zahrádce před restaurací, pěkně pod podloubím, si dávám malou sváču a pravidelnou odpolední kávu. Přitom fotím šrumec u stánků.
Za městem najíždím na E 49 která vede na hraniční přechod Halámky. Děs běs, jedno auto za druhým a do toho se motají takoví jako jsem já ( ... a že je nás tu dost ).
Konečně dorážím na břeh rybníka Hejtman.
Ještě jedno foto protějšího břehu a vracím se o pár metrů zpět do Chlumu ke stánku s občerstvením. Jen tak v rychlosti si dávám smažák a jedu hledat místo v kempu. Začíná se tu tvořit fronta aut, lidí kteří mají stejný úmysl. Počítám tak šestnáct. Já mám ovšem výhodu. Projíždím kemp na kole. Všechny dobré fleky na břehu,pod stromy jsou beznadějně obsazené. Ani jedno minimístečko pro můj stan. Nakonec nacházím jedno místo u plotu pod silnicí. Není to žádná sláva, ale aspoň si tu můžu přivázat kolo a nemusím ho rozkládat do stanu.
Jakmile jsem se "ubytoval" jdu se projít na ostrůvek (foto). Kdysi v mládí jsem tu byl a tak jsem zvědavej jestli ještě existuje dřevěná lávka na ostrůvek. A vida existuje.
A dokonce je tu už i tobogán, stánky, bavení. Začíná prima večer. ........ Možná by byl,ale po jídle na mě leze spaní. Dnes byl náročnej den. Nic naplat, jdu spát.
Po cestě z večeře u stánku jsem potkal rybáře i s úlovkem.
Komentáře
Přehled komentářů
Máš to hezke.To jsem nevěděla že takhle flirtuješ s holkama:).
Výlet
(Monika, 12. 6. 2008 22:09)